Přečteno: Skoro směšná story - Ned Vizzini

Přátelé, vy, kteří občas čtete moje příspěvky plné hejtů jste si jistě všimli, že young adult jistojistě není můj oblíbený knižní žánr. Dokonce to není tak dávno, kdy jsem se zařekla, že YA už číst nebudu, protože mám nervy jenom jedny a čas taky nepřehazuju lopatou. Pak mi přišel balíček z Větrných mlýnů a já mimo jiné dostala i tuhle young adultovku. Hm. Tak jsem si ji aspoň nechala až na poslední hejt!

Informace o knize tady!

Bez mučení přiznávám, že se mi do Skoro směšné story vážně nechtělo. Odkládala jsem to, ale vzhledem k tomu, že z knih, které jsem dostala jsem jednu přečetla, druhou nedočetla (a nejspíš nedočtu, o tom ale jindy), tak jsem považovala za minimálně vhodné dát té poslední šanci a nejlépe se k ní zvládnout i vyjádřit.

Obálka je naprosto úžasná. Nesnáším růžovou. Jenže tahle knížka se mi prostě líbí a docela mě bavily ty vyděšené pohledy lidí okolo, když jsem si tuhle knihu četla v MHD. Pokud mě Větrné mlýny něčím okouzlily, tak je to jednoznačně vzhled a celkové zpracování knih. Skoro směšná story se nevymyká a je krásná. Na dotek je obálka vážně příjemná a i když se jedná o paperback, tak je nečekaně pevný a přežil se mnou i cestování bez větší újmy. Opět jsem do ruky dostala skvostně vymazlenou knížku.

A teď k obsahu... stáváme se svědky toho, kdy patnáctiletý klučina zjistí, že chemie v jeho hlavě nepracuje tak, jak by měla a on nemá jiné východisko, než si skočit z Brooklynského mostu. Dle anotace mi tahle knížka zněla jako typické teen cliché. Craig má kamarády, je nešťastně zamilovaný, dostal se na svoji vysněnou školu, ale bohužel nejde vše podle plánu a on se dostane do péče psychiatra. Práci odborníků začne sabotovat a bez medikace se dostává opět do bodu nula. Tentokrát je rozhodnutý.

Craig se vývojem situace dostává na psychiatrii pro krátkodobé případy a má spoustu času na přemýšlení o své situaci, poznávání nových lidí, navazování vztahů a přehodnocování vztahů starých. Je zajímavé sledovat jeho myšlenkové proudy. Craig je typický puberťák, ale vzhledem k tomu, že se jedná údajně do značné míry o autobiografický román, tak se opravdu nebavíme o pubertální "depce". Tohle je svět regulérně nemocných lidí a jejich osudů. Na zmíněném oddělení stráví pět dní. Neodchází jako zdravý člověk, ale jako někdo, kdo se rozhodl, že svůj boj nevzdá a je srovnaný s tím, že všechno nemusí být lehké. Celý příběh je podtrhnutý lehkým humorem. Autor netlačí na pilu, ale čtenář se čas od času prostě neubrání úsměvu, ne-li přímo smíchu. Je fajn zasmát se u příběhu mladého sebevraha. Krom toho Vizzini dokázal nemoc vystihnout tak, aby měl možnost pochopit ji i zdravý člověk. Nezabředá do zbytečných vědeckých popisů, ale snaží se vysvětlit, co se odehrává v mysli jeho postavy. Nelze generalizovat, tahle nemoc má u všech individuální průběh, ale myslím, že spoustě čtenářů to umožní alespoň částečně porozumět o co tu běží.

Informace o knize:
Autor: Ned Vizzini
Překlad: Markéta Polochová
Název: Skoro směšná story
Originální název: It's Kind of a Funny Story
Počet stran: 432
Nakladatelství: Větrné mlýny

Můj názor:

Víte co mám vážně ráda? Když se v knize spletu a to tak, jako jsem se spletla v téhle. Pokud je to young adult, tak je to bezesporu ta nejlepší young adult kniha, jakou jsem doposud četla. Příběh není nijak zvlášť výjimečný. Čtenář je svědkem toho, co se odehrává na psychiatrii pro dospělé, kam chlapce zařadí. Děj se nijak neposune a odehraje se prakticky v těch pěti dnech v nemocnici, ale to rozhodně neubírá nic na poutavosti a kvalitě příběhu. Z celé knihy je cítit ta silná vazba autora na téma, o kterém píše. Když o depresích píše člověk, který má maximálně "depku", protože "umřela" jeho oblíbená seriálová postava, je to trochu něco jiného než číst podobné vyprávění z pera někoho, kdo se léčí.

Tentokrát rozhodně nemůžu opominout i překlad, který se dle mého skromného názoru povedl. Originál neznám, ale česká verze se četla výborně. Celkový dojem ze zpracování knihy je tedy perfektní. Vážně. Do ruky se mi po dlouhé dostala krásně zpracovaná knížka s kvalitně odvedenou autorskou prací, která ve mně rozhodně zanechala víc než jen pomíjivý dojem a ke které se budu určitě v budoucnu vracet.

Čtyři a půl losa z pěti.

Jednou větou: Brooklyn, střední škola a depresivní Craig.

... mimochodem, pokud jste náhodou i fanoušci filmů, tak se dle mého povedla i filmová adaptace, o které se dozvíte více třeba na ČSFD.