Jak už to u mě bývá docela běžné, do rukou se mi naprostou náhodou (ehm, zaprodala jsem se Větrným mlýnům) dostala kniha slovenského autora, o kterém jsem (nečekaně) nikdy neslyšela. Slovenská literatura mě naprosto míjí a já neměla nejmenší tušení, o co v knize půjde. Obálka mě nadchla, ale byla jsem potěšená i obsahem knihy?
Informace o knize třeba zde.
Obvykle se snažím zjistit alespoň hrubý obsah toho, co se chystám číst. Nemám chuť ztrácet čas nad něčím, co mě vůbec nebere. U Zu jsem na Databázi knih našla jedno hodnocení - 0 %. To chceš. Každopádně, jsem se nenechala odradit ani prazvláštní anotací a do knihy se s nadšením začetla. Po několika stránkách jsem objevila pár věcí, které mi poněkud lezly na nervy. Ne, opravdu si nemyslím, že je dobrý nápad tvářit se, že uvozovky ještě nebyly vynalezeny. Tříštit kapitoly na milion kraťoučkých úseků a záblesků, které zhruba do půlky knihy nedávají smysl, to je taky docela slušná zkouška nervů čtenáře. Pokud mám být upřímná - kdyby to byla kniha, kterou jsem si koupila sama, tak už po padesáti stranách letěla proti zdi (ne snad, že bych byla nervák...). Nicméně, byla jsem odhodlaná se překonat.
Příběh je od začátku dost zmatečný, většina věcí nedává smysl a osobně mi trvalo dlouho, než jsem se zvládla nějak zorientovat v té šílené rychlosti "střihu" příběhu. Zu je slepá učitelka klavíru, její nevlastní bratr (eeehm) Pejo má nějakou formu autismu, takže je sice poměrně inteligentní bytostí, ale zároveň je nesamostatnou hračkou pro Zu, která si z něj dělá otroka. Rodiče nemají a žijí sami ve velké vile. Zu má poměr se záletným psychopatem a politikem Altem. Objeví se nový fešný soused Matej a další, ještě lepší, psychopat Bartabas. No a to je vlastně obsah celé knihy...
Není to příběh, který bych si sama vybrala, ale po překonání začátku, který se mi příliš nezdál mě vyloženě začalo zajímat, jak se osudy téhle party divnolidí budou vyvíjet dál. Každá jedna postava je totiž blázen. Příběh se dost zaměřuje i na rodinnou historii, dotkne se válečných dějin a vše se odehrává v opravdu nečekaných a místy iritujících dějových zlomech. Autor věc nakousne a vrátí se k ní třeba až za dvě stě stran. Postupem času mě tahle hra začala bavit. Nemůžu říct, že by to totiž bylo předvídatelné - ty postavy jsou tak mimo, že si celou dobu nemůžete být jistí, jestli náhodou nespáchají hromadnou sebevraždu nebo se nepozabíjí navzájem (což by bylo velmi dobré řešení, jen tak mimochodem...).
Informace o knize:
Autor: Silvester Lavrík
Název: Zu
Počet stran: 460
Nakladatelství: Větrné mlýny
Můj názor:
Obálka a zpracování knihy mě naprosto nadchla. Líbí se mi malý formát, krásná pevná vazba, kvalitní papír, grafika a hlavně povrch obálky. Skvělé!
Zhodnotit obsah bude poměrně složitější. Sama bych po téhle knize nesáhla a ani v nejmenším se mi nečetla snadno. Nevím, jestli to bylo způsobeno tak trochu kostrbatým jazykem - ve slovenštině to mohlo znít fajn, ale překládal to sám autor a tady bych možná viděla drobný kámen úrazu (plus sem tam odfláknutá korektura a rejpavý čtenář má o zábavu postaráno, ha!). Dlouho mi trvalo, než jsem zvládla už zmíněnou absenci uvozovek a hodně mi vadily úsečné, krátké, často jednoslovné věty. Přes všechno zmíněné jsem se rozhodla dát knize šanci a dávkovala si ji po malém množství (takže jsem ji ve výsledku četla asi tři týdny). Nebylo to jednoduché, ale prostě mi to nedalo a chtěla jsem vědět, do čeho se celý tenhle prapodivný příběh přetaví (a hlavně jsem se chtěla poplácat po ramenou, že jsem šikovná).
Celkem nečekaně se v druhé polovině otočila karta a dost zásadně se změnil charakter postavy, která nás příběhem provází. Sice jsem tu změnu ani v nejmenším nepochopila a rozhodně jsem ji nepovažovala za uvěřitelnou, ale vzhledem k několika vážně naprosto zcestným scénám jsem ji byla ochotná akceptovat (tohle je tak mimo, že zaobírat se drobností jako je přeměna charakteru o 180° je holý nesmysl). Výsledek je takový, že místy je tahle kniha zábavná, občas docela moudrá (opravdu, některé myšlenky jsem si dokonce poznačila), jindy zvrácená a většinu času "jen" zvláštní. Nejsem schopná se rozhodnout, jestli je zvláštní tím špatným nebo tím dobrým způsobem. Je to totiž tak trochu příběh o ničem, ale zároveň krásně vyzdvihuje celou plejádu lidských slabostí, špatných vlastností a neřestí naproti kterým stojí minimálně zkažená duše, která nás příběhem provádí. Druhá polovina je sice ještě méně uvěřitelnější než ta první, ale četla se mi mnohem lépe a rozuzlení nebylo vůbec špatné. Stala se z toho totiž docela zábavná detektivka a ne, že ne!
Tři losové z pěti.
Jedou větou: Tohle je tak divný, až jednoho začne zajímat, co z toho bude.
Žádné komentáře:
Okomentovat