Letní oddychovka. Humorné příhody rodiny Američanů, která dostala zpátky své rodové číslo - zámek Kostku. Strasti, které přináší devadesátá léta a poťouchlý kastelán zámku? To zní jako zábava.
Informace o knize tady!
Na tuhle knížku jsem se docela dlouho těšila, ale jak je u mě už obvyklé, trvalo mi měsíce, než jsem se k ní dočetla. Procházela jsem si recenze, které byly občas trošku rozporuplné, ale nenechala jsem se odradit. Lákalo mě to téma - každodenní život "šlechty", která dostala zpět zámek. Nejzajímavější mi přišlo to, že sám autor je kastelánem, takže jsem tak nějak očekávala, že se dozvím víc z tohohle světa. Hrady a zámky mě vždycky bavily a kastelánům jsem jako malá tak trochu záviděla - taky jsem chtěla bydlet na hradě! :)
Příběh téhle knížky je jednoduchý a přímočarý. Kostkové dostanou zpátky zámek a stěhují se z Ameriky do Čech. Nemají prakticky žádné peníze a tak se víceméně celou knihu řeší právě zlaťáky. Kniha je koncipovaná jako deník "komtesy" Kostkové, tedy nejmladší obyvatelky Kostky a vše je vyprávěno z jejího pohledu, který je docela snesitelný. Osudy nejsou nijak zvlášť dramatické a v podstatě se bavíme jen neustálým hejtováním kastelána Josefa, který nesnáší všechno a všechny, a více či méně podivným chováním ostatních obyvatel zámku.
Abych pravdu řekla, tak jsem od téhle knihy očekávala maličko víc. Ocenila jsem deníkovou formu, mám ji prostě ráda. Všechny události jsou chronologicky seřazené a člověk nad tím nemusí nijak přehnaně moc uvažovat. Na vypnutí je to super. Hlavní postava Marie mi přišla jako docela fajn holčina ačkoliv jsem z ní měla dojem, že je mírně řečeno trochu asociální. Za tu dobu, co byla na zámku z něj snad kromě návštěvy kostela a výletu do Brna nevytáhla paty. Kastelán Josef měl čas od času trochu zábavné hlášky, ale na můj vkus mu bylo věnováno zbytečně moc prostoru. Ne, opravdu si nepotřebuju co deset stránek přečíst novinku o Josefově županu. Zbylé postavy mi přišly ploché, nudné a nezáživné. Každá dostala do vínku nějakou výraznou a charakteristickou "podivnost" a nic jiného se o nich čtenář nedozvěděl.
Co se vtipnosti týče, tak mi tahle knížka zrovna moc nesedla. Začátek mi přišel docela slibný i když už u řešení převozu uren jsem se měla mít víc na pozoru. Můj humor je černý, suchý, břitký a většinu času úplně hloupý. Pro jinak stavěné vtipy mívám obvykle pochopení ačkoliv mi třeba nepřijdou vyloženě povedené, ale u téhle knížky jsem se zasmála nahlas celkem dvakrát. Místy mi pokusy o vtipy přišly fakt úplně mimo můj časoprostor. Chvílemi jsem si skoro říkala, že tohle už je daleko za hranicí vkusu. Nicméně proti gustu žádný dišputát.
Informace o knize:
Autor: Evžen Boček
Název: Poslední aristokratka (2012)
Počet stran: 244
Nakladatelství: Druhé město
Můj názor:
Zase budu zlá a budu hejtovat. Tomuhle se totiž asi nedá říkat kritika, protože je to hejt. Poslední aristokratka se mi nelíbila a chci říct proč. Téma mi přišlo fajn, deníková forma se pro takový příběh prostě hodí. Jenže tak nějak z toho sálá to, že autor nemá ani v nejmenším zvládnutou psychologii postav. Jasně, je to deník, tam nemusíme rozpitvávat osobní charakteristiky všech, kteří se příběhem mihnou. No ale charakterizovat každou postavu jedním jediným znakem, který je omílaný pořád dokola, to opravdu neznačí třeskutý literární talent. Číst stále a stále znovu o zahradníkovi hrajícím na piáno, kuchařce popíjející ořechovici a otci počítajícím peníze... to teda pěkně děkuji. Stačilo to říct jednou, dvakrát, ale proč to bylo zopakováno přibližně šedesátkrát, to je mi vážně záhadou.
Tahle knížka mi z více důvodů nesedla a jedním z nich je právě typ humoru. Mám jiný smysl pro humor a i když jsem poměrně tolerantní člověk, tak mě spousta "vtipů" přišla míle za hranicí vkusu a stravitelnosti. Velká část mi nepřišla ani v nejmenším zábavná, ale je pochopitelné, že není možné se trefit do smyslu pro humor všech čtenářů.
Neustálé narážky na knížete Schwarzenberga a Helenku Vondráčkovou to tak hezky podtrhávaly a dostávaly tuhle knihu blíž a blíž k hození do krbu. Prostě to byl neuvěřitelný kopec srandy a docela mě děsí fakt, že to má další díl a třetí "na cestě".
Shrnuto jednou větou - nenáročné letní čtení na dovolenou, kde můžete knihu bez větších výčitek zapomenout.
Jeden a půl losa z pěti.
Žádné komentáře:
Okomentovat