Už delší dobu se ke mně dostávaly zmínky o tomto titulu a já pořizovací ceně 24 Kč neodolala a knihu přihodila k nákupu někdy v prosinci nebo v lednu. Vzhledem k tomu, že jsem ji zároveň i tou dobou četla, neměla jsem v plánu psát recenzi s tak dlouhým odstupem, ale Bludy z nudy začínají být opět fangirlovány na českém booktubu a tak tu máte i můj hejt.
Informace o knize můžete najít třeba TADY.
Kamarádi, jsem očividně stará, zapšklá a příliš dobře vychovaná jinak si nedovedu vysvětlit svoje znechucení z tohoto dílka. Jedná se o autorovu prvotinu a dle dostupných informací by snad částečně měla vycházet z jeho zážitků. Když to shrnu velmi zběžně, tak jde o neskutečně nudné blábolení čtrnáctiletého francouzského feťáka, který prostě nemá do čeho kopnout a tak se opíjí a sjíždí aby tak nějak zabil čas. Hm. Můj svět tohle nechápe, ale budiž. My děti ze stanice ZOO, které je tahle kniha občas přirovnávána, je taky podobně pitomá, ale pokud se dobře pamatuji, tak hrdinka německé příručky pro malé narkomany měla snad možná i nějakou celkem stravitelnou pohnutku k tomu, aby se stala dostala tam, kam se dostala.
Důvod, proč jsem Bludy z nudy dočetla byl naprosto jednoduchý, neměla jsem s sebou nic jiného kromě dalšího učení a koukat z okna, když je venku tma není příliš záživné. Bohužel jsem nenašla vůbec nic, co by mě zaujalo. Snažila jsem se odprostit od toho, že hlavní hrdina je hňup a pochopit alespoň trošku o co jde a v čem je to kouzlo. Nenašla jsem. Střípky zážitků a myšlenek, odkazy na muziku (za to ale dávám palec nahoru), chlast, drogy a nuda. Vlnu knih týkajících se uživatelů tvrdých drog už máme za sebou. Dneska to, doufám, nepřijde už nikomu cool. Jediné, co mi přišlo vskutku zajímavé a až alarmující bylo, že Sacha žil s matkou, která tuším pracovala doma a i přes to si nevšimla, že má její syn tak trochu problém. ("Peníze si vezmi u mě v kabelce!") Vlastně jí nepřišlo ani trochu divné, že před ní její čtrnáctiletý chlapeček kouří a na dovolené se po večerech opíjí do němoty. Problémy s řešením sexuality by do jisté míry mohly být zajímavé, kdyby se jimi autor trochu zabýval. On se jen plácal ve svých ubrečených blábolech.
(zdroj: https://images.gr-assets.com/books/1332173429l/13552862.jpg)
Informace o knize:
Autor: Sacha Sperling
Překlad: Míša Řezáčová
Název: Bludy z nudy
Originální název: Mes illusions donnent sur la cour (2009)
Počet stran: 224
Nakladatelství: Odeon
Můj názor:
Vše důležité už bylo vyřčeno. Není to kniha, která by cokoliv přinesla. Jako poměrně kvalitní pohled do světa lidí závislých na tvrdých drogách mi přišla kdysi dávno zmíněná kniha My děti ze stanice ZOO. Pokud je vám "náct" a/nebo si nevíte úplně rady s tím, kdo se vám líbí, tak tahle knížka taky není to pravé ořechové (a ne, nedá ani jednu jedinou zajímavou myšlenku na dané téma).
Už dlouho se mi do rukou nedostala kniha, která se mi tak moc netrefila do vkusu. A to podotýkám, že jsem věděla, o čem to zhruba bude, očekávala jsem ale trochu něco jiného. Jedinou, pro mě přínosnou částí byl doslov, který kdybych si přečetla na úvod, tak jsem knihu nemusela vůbec číst a ušetřila jsem si dvě hodiny života, protože bych si byla bývala vzala na cestu něco jiného.
Knížku jsem s radostí nechala na polici na nádraží pro někoho dalšího. Jakým pro mě bylo překvapením, když tam ještě za týden byla...
Jeden los z pěti.
Jednou větou: Ehm, ne, děkuji.
Žádné komentáře:
Okomentovat