Normálně thrillery nečtu. Akce ve filmu mám ráda, ale knižně mě moc nelákaly. V létě jsem si koupila Poutníka a v listopadu jsem se do něj konečně pustila. Čtení mi trvalo snad měsíc... je to poněkud cvalík. A jak se mi příběh Poutníka líbil?
Informace o knize TADY!
Opět jsem byla chycena do pasti zlaté "nálepky" na přebalu. Bestseller kam se podíváš! Nicméně anotace vypadala slibně, hodnocení na internetu bylo sice všelijaké, ale vesměs pozitivní a ten rozsah, přátelé, to je něco pro mě. Baví mě, když je kniha vážně dlouhá a já si ji můžu užívat se svým šnečím tempem čtení pořádně dlouho.
Musím se přiznat, že tahle kniha pro mě byla vážně velkým překvapením. Hlavní hrdina je sympaťák bondovského stylu. Takový ten prototyp vyfešákovaného frajera, který přežije i svoji vlastní smrt a bez větších zádrhelů je schopný vyřešit i sebevětší průšvih. Záleží už jen na čtenáři, jestli je schopný tohle překousnout. Já jako velká fanynka jistého kultovního britského agenta tajných služeb jsem zvyklá na ledacos...
Příběh se odehrává ve dvou hlavních liniích, které nám přibližují život hlavního hrdiny a hlavního záporáka. Za mě super nápad a hlavně parádně zvládnutá atmosféra obou životních příběhů. Chvílemi pro mě nebylo úplně lehké odlišit prolínání fikce a reality, protože autor jako jeden z ústředních motivů používá jedenácté září a od toho odvíjející se konspirační teorie. Vyprávění tím získává na atmosféře asi tak dvě stě bodů. Máte pocit, že všechno, o čem autor mluví je nebo minimálně může být reálné a dřív nebo později začnete podezírat souseda z toho, že je na tajné misi a snaží se zachránit svět.
Hodně mě překvapilo, že ač je kniha postavená na velkém množství detailů, které do sebe často zapadnou v naprosto nepředstavitelných situacích, nenechal se autor vykolejit a podařilo se neudělat žádný zásadní kopanec. Minimálně já jsem si žádného rozporu v konzistentnosti příběhu nevšimla. Jasně, nedohaduju se o tom, jestli je to možné nebo ne (jsem realista a osobně si myslím, že tak, jak je to popsané spíš ne, nicméně i tak předpokládám, že se jedná o poměrně kvalitní návod)... abych nebyla jen sluníčko, tak mě později začalo lehce otravovat to neustále "kdybych to byl býval tehdy věděl, udělal bych to úúúplně, ale úúúplně jinak". Podobné zmínky se především v druhé polovině knihy začaly objevovat natolik často, abych je zaznamenala a mohla je ve svém velmi nepovedeném hejtu (protože očividně tak úplně nejde o hejt, jak si jistě pozorný čtenář již všiml) vypíchnout.
Informace o knize:
Autor: Terry Hayes
Překlad: Pavel Medek
Název: Já, Poutník
Originální název: I am Pilgrim (2013)
Počet stran: 760
Nakladatelství: Knižní klub
Můj názor:
Nechtělo se mi do téhle bichličky vážně moc. Nakonec se mi problém vyřešil tím, že jsem ji dostala v elektronické verzi a když opadl problém s taháním hardbacku, tak jsem se přece jenom odhodlala. A ačkoliv mi čtení trvalo věky, tak jsem ráda, že jsem v sobě našla tu sílu začít!
Byla to jízda! Hlavnímu hrdinovi (všechna jména jsem s odstupem času zapomněla neb recenzi píšu asi týden po dočtení) nešlo nefandit a krom několika málo lehce hluchých míst, které měly tendenci být na můj vkus příliš vědecko-technické jsem se prostě bavila. Závěr mě překvapil, neříkám, že byl dobrý nebo špatný, rozhodně byl překvapující a vůbec, celé to rozuzlení bylo velmi dobré. Tak nějak si říkám, že svět by byl naprosto krásný, kdyby všichni autoři vydávali své prvotiny takhle vymazlené. Jsem docela zvědavá, jestli a případně kdo se Poutníka ujme a přivede ho i na stříbrné plátno...
Pět losů z pěti.
Jednou větou: Americký James Bond byl stvořen!
Žádné komentáře:
Okomentovat