Můj život se stává více a více hektickým. Nedávno jsem se rozhodla, že je čas zkusit nějaké ty motivační knihy z police "Rozvoj osobnosti", protože mám pocit, že bych mohla svůj čas využívat efektivněji a lépe. Jak to dopadlo?
Moc zkušeností s podobnou literaturou zatím nemám... kdysi jsem zkoušela Konec prokrastinace (dokonce jsem neodprokrastinovala dočtení), ale už v půlce mě začal vadit styl, kterým byla kniha napsaná. Po krátkém průzkumu jsem se rozhodla dát šanci některé z knih Leo Babauty. Útlá knížečka, která v předmluvě slibuje, že nebude opakovat stále dokola to, co už bylo jednou řečeno. To je přesně to, co mi vadilo u Konce prokrastinace. Takže jsem se docela zaradovala a půjčila si ještě jednu knihu téhož autora.
Na začátku jsem se dozvěděla v krátkém přehledu o čem kniha bude. A následně byl každý jeden krok rozepsaný v krátké kapitole. Hm. Mezi kapitoly byly vložené úplně zbytečné asi čtyři prázdné stránky. Teda, ne vlastně prázdné, na jedné z nich byl vždycky hluboce motivační citát a to se počítá. Na prvních stránkách jsem se tedy dozvěděla, že si mám psát seznamy, ty třídit a podle nich postupovat. No a následně jsem dostala návod, jak ty seznamy psát. Informace o tom, že je nutné řešit jeden až dva nové návyky v jednu chvíli považuji za naprosto bezpředmětnou. Bylo to řečeno asi třikrát v úvodu a následně tak osmkrát zopakováno.
Přibližně po třiceti stránkách jsem se začala docela nudit. Informace se navzdory úvodním informacím opakovaly a ne, opravdu nemám pocit, že by tahle kniha přinesla nějakou hlubší myšlenku. Jako jednu z výhod považuji rozsah téhle knihy. Dá se přečíst během (krátkého) večera i když já se k dočtení nutila týden. Rozsah této knihy ve výsledku tvoří tak dvě třetiny z celkového počtu stránek, které jsou pokryty textem a ještě má knížka dost velká písmena a široké okraje. Hm. Adekvátně bych to viděla na patnáct stran papíru ve formátu A4 s okraji 2 cm a použitým fontem Times New Roman o velikosti 12b. Nicméně i tento rozsah je pro knihu takového obsahu značně nadbytečný.
Informace o knize:
Autor: Leo Babauta
Název: Zen a hotovo
Originální název: Zen to Done (vydáno 2007)
Překlad: Tomáš Baránek (vydáno 2010)
Počet stran: 126
Nakladatelství: Jan Melvil
Můj názor:
Přátelé, já se zase nechala napálit. Tahle knížka mi dala asi dvě nové a zajímavé informace a obě se týkaly tématu spíše okrajově. Mým velkým štěstím bylo to, že jsem si knihu půjčila z knihovny, kdybych si ji koupila, byla bych ještě víc zlá. Obsah téhle knihy by byl totiž adekvátním materiálem pro vydání dvou článků a ne knihy, která díky tomu působí dost natahovaně. Nicméně rozhodně obdivuju schopnost autora vyjádřit jednoduchou a jasnou myšlenku, kterou průměrný smrtelník napíše jednou až dvěma větami, na dvou až třech stranách. Za to dávám palec nahoru. Zbytek si zaslouží palec dolů. Chápu, že některým lidem může podobný systém vyhovovat, ale já se nemůžu ubránit dojmu, že ZTD je velice povrchní. Napsat knihu o tom, že v případě zahlcení prací a úkoly je fajn tyto úkoly třídit a psát do seznamů, dle kterých se musí člověk donutit postupovat a následně se chválit a bude tak efektivní a vše bude sluníčkové... to vážně není nic přelomového. Neobjevila jsem ani jeden tip, který by mi opravdu usnadnil práci nebo time management. Marketing dobrý, kniha se prodává, takže asi fajn. Za mě zbytečné. Měla jsem si před půjčením knihy pročíst Babautův blog a nemusela jsem psát další hejt.
Jeden los z pěti (za docela povedený design knihy)
Jednou (dvěma) větou: Máte hodně práce? Pište si seznamy!
Žádné komentáře:
Okomentovat