sobota 2. července 2016

Přečteno: Zlodějka knih - Markus Zusak


Knížka s opravdu zvláštní obálkou a úpravou, o které jsem slyšela už tolik. Nedávno mi byl málem naspoilerován film, takže jsem situaci vyhodnotila jako kritickou a rozhodla se knihu přečíst dřív, než mi někdo stihne vyžvanit o čem to vlastně je!

Anotaci najdete třeba na Goodreads.

Příběh o ne příliš šťastném osudu Liesel nám vypráví sama Smrt. Celou dobu, po kterou sledujeme osud Liesel nám Smrt poměrně akčně spoileruje další události, takže na spoustu věcí se připravujete ještě dřív, než k nim vyprávění dospěje. Zároveň kromě života Liesel se Smrt zabývá vylíčením některých klíčových okamžiků ze života dalších postav a vlastně i úplně cizích lidí.

Liesel po cestě k nové rodině zemře bráška, s maminkou jej pohřbí a dívka ukradne svoji první knihu. Jako devítiletá tak získává příručku pro hrobaře. No neberte to! V nové rodině se cítí všelijak, chybí jí bratr a maminka. Brzy však získává nové "rodiče" ve svých opatrovnících. Hans je dobrák od kosti a moje nejoblíbenější postava celé knihy, jeho žena Rosa sice na první pohled není úplně největší sympaťanda, ale i tak jsem ji brzy začala mít ráda. Děvče se začíná učit číst, chodí do školy, poznává kamarády a vlastně i nepřátele. Takový obyčejný život školačky na počátku války. Do toho se objeví Max a adrenalinu začne přibývat. Lieselina touha po knihách roste a způsobů, jimiž se dají opatřit není mnoho. Stává se opravdovou Zlodějkou knih. K tomu jí velmi ochotně pomáhá nejlepší kamarád a zároveň soused Rudy.

Postupně se válka vkrádá do života běžných Němců víc a víc, na vojnu rukují blízcí, nálety nepřátelských vojsk se stupňují, intenzita pochodů do Dachau, které procházejí Molchingem, roste. Smrt se nám jako vypravěč snaží v některých scénách poodhalit mimo jiné i to, jak vypadá její práce a je zajímavé vidět kontrast mezi uvažováním Liesel, které je zahaleno značnou dávkou naivity a samotné Smrti, která s ledovým klidem mluví o tom, jak se v některých chvílích opravdu nadře.

Úryvky z knihy:

"Na tom místě se nikdo nechtěl zastavovat a dívat se, ale skoro každý to udělal. Ulička měla tvar dlouhé zlomené paže, stálo v ní pár domů s rozdrásanými okny a zdmi samou modřinu. Na dveřích měly namalovanou Davidovu hvězdu. Ty domy vypadaly málem jako malomocní. Když nic jiného, byly to zanícené boláky na poraněné německé půdě." Markus Zusak - Zlodějka knih, Argo 2009

"Němci hrozně rádi něco pálili. Obchody, synagogy, Říšské sněmy, domy, osobní majetek, povražděné lidi a pochopitelně také knihy. Takové pěkné spalování knih, panečku, to si jen neradi nechali ujít - a díky tomu se lidem, kteří měli pro knihy slabost, dostala do rukou díla, se kterými by se jinak nesetkali. Jednou z takto zaměřených osob, jak už víme, byla taky tenká a kostnatá holka jménem Liesel Memingerová." Markus Zusak - Zlodějka knih, Argo 2009

"Asi by bylo spravedlivé říct, že za ty roky Hitlerova panování nedokázal nikdo Führerovi sloužit věrněji než já. Lidi nemají takové srdce jako já. Lidské srdce je čára, ale moje je jako kruh, a já mám nevyčerpatelnou schopnost být v pravý čas na správném místě. Následkem toho nacházím znova a znova lidi v jejich nejlepší i nejhorší podobě. Vidím jejich ošklivost i jejich krásu, a divím se, jak může mít tatáž věc obojí tvář. A i tak mají něco, co jim závidím. Když nic jiného, mají lidi dost rozumu na to, aby umřeli." Markus Zusak - Zlodějka knih, Argo 2009

Hodně mě zaujalo a zároveň překvapilo to, že autor se inspiroval v některých scénách skutečnými událostmi z vyprávění své babičky. V mých očích to dává knize nový rozměr.


Informace o knize:
Autor: Markus Zusak
Název: Zlodějka knih
Originální název: The Book Thief (vydáno 2005)
Překlad: Vít Penkala (vydáno 2009)
Počet stran: 528
Nakladatelství: Argo

Můj názor:
Na tuhle knihu jsem se dlouho těšila a dlouho ji odkládala. Pět set stránek není zrovna jednohubka a já si ji chtěla užít. Krátké kapitoly, zajímavý, svým způsobem poetický, jazyk, období, které mě velmi zajímá a autor, jehož dílo vůbec neznám. 
Nemůžu říct, že by se mi kniha vyloženě nelíbila, to rozhodně ne. Některé postavy mi velice přirostly k srdci a líbilo se mi, jak se příběh vyvíjí a Smrt jej komentuje, ale něco mi v tom chybělo. Nejspíš nedokážu úplně přesně definovat, v čem se skýtá můj problém, ale možná to bude určitá prvoplánovost příběhu, hra na city čtenáře bez velké snahy - prostě zasadím knihu do smutného období, však oni vyměknou. Zároveň ale musím říct, že se v knize našlo pár scén, které mě opravdu za srdíčko vzaly. 
Výsledek je takový, že jako young adult starter pack do literatury z období druhé světové války je to slušný odrazový můstek, který není přehnaně drsný, ale snaží se citlivou duši dospívajícího čtenáře nešetřit víc, než je nutné k jeho zdravému psychickému vývoji a oproti autentickým příběhům mu tolik nenafackuje.

Za mě tři a tři čtvrtě losa z pěti.

Neptejte se proč, stejně to nedokážu vysvětlit. Líbilo se mi to a zároveň nelíbilo v jednom. Knihu znovu číst asi nebudu, ale na Geoffreyho Rushe ve filmu se těším víc, než bych měla! :D

4 komentáře:

  1. Dříve jsem se do knihy chtěla strašně pustit, ale postupem času mě to nějak pustilo... no, třeba jednou to napravím :)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Myslím si, že to je rozhodně zajímavé čtení, ale po shlédnutí filmu bych skoro řekla, že ten je možná i lepší... což je trochu zvláštní.

      Vymazat
  2. Knihu mám na čtečce, tak snad se k ní brzy dostanu... už bych si na tuto poměrně zvláštní knihu chtěla také udělat názor :)
    Super recenze! :)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Jsem zvědavá na tvoji recenzi, ale myslím, že by se ti tahle knížka mohla líbit :) Je to docela příjemné čtení... jo a děkuji!

      Vymazat