pondělí 7. prosince 2015

Přečteno: 40 dní pěšky do Jeruzaléma - Ladislav Zibura


Skoro bych řekla, že málokomu se podařilo úspěšně ignorovat Ladislava Ziburu a jeho projekce o pěší pouti do Izraele. U mě tomu nebylo jinak a i když jsem se knize bránila, nakonec jsem neodolala. Původní úmysl byl zajít na projekci, knihu koupit od autora a vystát si kilometrovou frontu na nějaké zcestné věnování. Můj studentský rozpočet mi ale v době křtu a projekcí s prodejem knihy dal jasně na vybranou - buď budu týden jíst nebo dva dny číst. Jídlo vyhrálo... Pod nátlakem výhružek nakladatele, že dotisk se připravuje, jsem knihu v rámci akce poštovné zdarma objednala. A nejspíš neprohloupila.

Anotace říká: "Dvaadvacetiletý Ladislav Zibura v létě sbalil svůj život do 12 kilogramů, hodil batoh na záda a vypravil se po vlastních do Jeruzaléma. Bez mapy a orientačního smyslu pěšky ušel 1 400 kilometrů napříč rozpálenou krajinou Turecka a Izraele, stanul pod Zdí nářků a prožil největší dobrodružství svého života. Jeho cesta je příběhem omylů, pozoruhodných setkání, puchýřů a opruzenin. Těšte se na vyprávění cynického kavárenského povaleče, který vám svým laskavě nekorektním humorem dokáže, že poutník rozhodně nemusí být katolík, asketa ani nudný člověk."

Věděla jsem, co můžu čekat, Ladislava sleduji na jeho Facebookové stránce, pročetla jsem náhledové strany, které byly na eshopu k dispozici a samozřejmě viděla několik videí na YouTube. Ano, reklamu si chlapec zajistit umí! Teď ale konečně ke knize.

Obálka knihy je v příjemně cestovatelském duchu. Potěšila mě tvrdá vazba, skoro jsem čekala, že to bude v broži a já knihu zválím ještě dřív, než ji donesu domů. Na 240 stranách se dozvídáme, jak vypadají strasti poutníka na cestě Tureckem a Izraelí, to vše pěkně v deníkovém duchu den za dnem, tak, jak autor sám své postřehy zaznamenával na cestě.

Hned na obálce dostaneme spoiler, že Ladislav do cíle dojde, takže odpadá možnost fandit mu při překonávání všemožných nepříjemností, hlavně hladu a neustálého připomínání puchýřů. Když pominu fakt, že humor obsažený v knize mi není příliš blízký a není to způsobeno jistou nekorektností, prostě spíše jeho typem, tak se mi kniha líbila. Místy jsem skoro litovala, že jsem křehké děvče a na osamocené poutě se můžu vydat maximálně na druhý konec města popřípadě do vedlejší vesnice.

Ladislav v podstatě celou knihu mluví o tom, jak jsou Turci pohostinný národ (což je spojeno především s jejich vírou) a jak je super, že i když si nerozumíte ani slovo, tak si můžete v pohodě popovídat a komunikovat vše, co potřebujete. Někdy to sice trochu trvá, ale nakonec se vše potřebné dozvíte. Velice se mi líbil zážitek, který popisuje na straně 114, kde mluví o jedné z rodin, která ho pohostila v Turecku. Na rozdíl od ostatních se v tomto případě nejednalo o muslimy, matka rodiny byla křesťanka, všichni ostatní jsou ateisté (technicky spíše teda beztak ne, ale budiž). Co bylo zajímavé, když otec mluvil o tom, že jeho žena se jako křesťanka chodívá modlit do místní mešity, protože kostel tu nestojí a všichni ostatní tam také občas zajdou. Mešitu berou jako kulturní centrum. Horko, jídlo/nedostatek jídla a puchýře na chodidlech. Další zajímaví lidé. Ladislav úspěšně přeťapkal Turecko a letadlem se přepravil do Izraele.

Dozvídáme se, jak odlišně oproti Turecku působí Izrael. Lidé zde sice nejsou tak free, ale stejně se v pohodě najíte zadarmo a s větší pravděpodobností narazíte na někoho, s kým můžete komunikovat i verbálně. Neostýchá se mluvit o všech problémech, které jako poutník zažil a kterým se nemohl vyhnout. Jak jsem psala výše, pokud se nebudu soustředit na humor, který mi byl značně nesympatický (a na němž byla kniha v podstatě vystavěná), jsem mile překvapená. Ladislavovou fanynkou nejspíše nikdy nebudu, ale až se vydá dál do Afriky, tak si jeho dobrodružství zase ráda přečtu.

Jako pravý kavárenský povaleč a filosof se nevyvaroval hlubokým myšlenkám, jako je například tato:

"Zatímco jeden Čech žije v mírumilovné zemi s nejnižší mírou chudoby na světě, jiný žije v chudé zemi plné kriminality a lidské bídy. Náš život přitom neovlivňuje to, jaký svět skutečně je, ale jen to, jak k němu přistupujeme." Ladislav Zibura, 40 dní pěšky do Jeruzaléma, BIZBOOKS, 2015, Den 23., strana 134.,

Nakonec pár informací o knize:
Autor: Ladislav Zibura
Název: 40 dní pěšky do Jeruzaléma
Podnázev: O pouti bez cukrové vaty
Počet stran: 240
Vydavatel: BIZBOOKS

Moje hodnocení: 
Fajn oddychovka, která působí jako prima okénko do jiných kultur. Nechybí nadhled, ironie a vtip (pokud Vám tedy nechybí smysl pro humor tak, jako chybí mně). Někdy je toho všeho na můj vkus ale zbytečně moc a k tomu to zhruba kolem třicátého dne naprosto ztratilo své kouzlo (pokud tam bylo). Znovu číst nejspíš nebudu, ale už teď vím, komu knihu doporučím. Fanouškům pěšího cestování, Ladislava, kavárenským povalečům a lidem, kteří chtějí z gauče procestovat pořádný kus světa. Každopádně, díky za obrázky v dospělácké knize, pořídím si pastelky a dobarvím to! Tři a čtvrt losa z pěti.

(Obrázek možná dodám, až budu mít knihu zase fyzicky k dispozici. Není nad nějaké to další porušení autorských práv!)



Edit 12. 12. umělecké foto dodáno! 

4 komentáře:

  1. Pěkná recenze. :) Knížku jsem zatím nečetla, ale měla jsem to v plánu. Potom jsem ale navštívila cestovatelský festival Kolem světa 2015 a navštívila jeho přednášku, kde svou cestu podrobně rozebíral, takže si nejsem jistá, jestli knihu ještě budu číst. Rozhodně ale působil jako milý chlapík a pro mě jako pro člověka, který touží po podobných cestách, je velkou inspirací.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Děkuji za komentář! :)
      Nedávno jsem viděla záznam z jeho přednášky na YouTube a jedná se veskrze o stejný obsah. Mě kniha příliš nenadchla, na druhou stranu jsem ji měla přečtenou za dva večery, takže špatná rozhodně nebyla ;)

      Vymazat
  2. Úžasná recenze :) Hned si ji připisuji na seznam knih, které nutně potřebuji! :)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Děkuji :) kniha rozhodně za přečtení stojí, když nic, tak je to super motivace k tomu, aby se šel člověk projít :D

      Vymazat